O knize: 2010 / Afghánec Atiq Rahimi žije ve Francii a píše knihy, aby řekl pravdu o své válkou zničené zemi. Po vydání několika románů ve svém rodném jazyce se Rahimi rozhodl napsat knihu v jazyce své nové vlasti a tento první pokus byl tak úspěšný, že román „Singe Sabur (Kámen trpělivosti)“ získal nejvyšší francouzské literární ocenění, Prix ​​Goncourt v roce 2008. V tomto krátkém románu se prostřednictvím monologu afghánské ženy objevuje široké panorama celého života dnešního Afghánistánu s stupidní feudální krutostí vnitrorodinných vztahů, nudou všedního dne a zároveň poezií víry starověkých lidí.* * *Tento kámen, víte, je takový, že když ho položíte před sebe, můžete na něj vylít všechny své strasti a smutky, a utrpení, žal a protivenství. . A kámen tě poslouchá, pohlcuje všechna tvá slova, všechna tvá tajemství, až jednoho dne praskne a rozdrolí se tak se tomu kameni říká: singe sabur, kámen trpělivosti* * *Tankové salvy, hlavy řezané od mudžahedínů, noční vytí psů pojídajících mrtvoly a súfijské legendy vyprávěné starým mudrcem na smrtelné posteli – to je krutý každodenní život afghánské vesnice, jedné z mnoha, které se ocitly uprostřed občanské války. Afghánský spisovatel Atiq Rahimi to popsal francouzsky ve svém příběhu „Kámen trpělivosti“, který v roce 2008 získal Prix Goncourt, jedno z nejprestižnějších ocenění v literárním světě Evropy. Je úžasné, že tento děsivý text je ve skutečnosti o lásce - silné, vášnivé a tragické lásce mladé Afghánské ženy ke svému smrtelně zraněnému manželovi mudžahedínovi..